pro pamětníky

pro pamětníky

O projektu BLUE4NET

1. Co je to projekt BLUE4NET

• Nejnovější způsob obchodování přes internet v ČR s možností výdělku absolutně pro každého.

2. Jak projekt funguje

• Registrujte se ZADARMO a dostanete od nás nové profesionální dynamické stránky (PDS), přes které vyděláváte nejen prostřednictvím obchodních modelů, ale také šířením projektu BLUE4NET.

3. Výhody

• Nemusíte nikam jezdit.
• Nemusíte umět programovat.
• Nemusíte nic platit.
• Nemusíte už nic hledat, vše od nás dostanete, Vy jen vyděláváte.

4.Jaké jsou možnosti spolupráce

Vyděláváte:

• Využíváním obchodních modelů na svých PDS.
• Šířením projektu BLUE4NET přes Vaše PDS u:
- pasivní spolupráce: min. 3.000 Kč/měs.
- aktivní spolupráce: min.60.000 Kč/měs.

5. Jaký začít

• Celkový provizní systém, marketingový plán a veškeré technické specifikace PDS jsou Vám k dispozici po aktivaci do projektu BLUE4NET. Registrace je ZADARMO!

Kapoty alias haupny.

 

Bylo to takhle v srpnu roku 1986, v tom roce co bouchnul Černobyl. Jsem v té opravně "Škoda a VAZ"

jako přijímací technik. Druhý kolega neměl papíry na náklaďák.  Byla tam nákladní Avie 30 (asi 10let starý "střep") se kterou jezdil k tomu určený řidič a přivážel s ní

náhradní díly do skladu. V tu dobu měl ten řidič dovolenou. Přijde za mnou šéf (tehdy soudruh vedoucí) a povídá mi: "dojdi za skladníkem potřebuje abys dojel do Centrálního Skladu Mototechny (dále CSM), protože řidič Avie má dovolenou". Jdu tedy za skladníkem a on povídá: Pojedeš do Cetna (název obce) do CSM protože potřebujme přední kapoty na Š 120. (Š 120 se vyráběly od roku 1976 a celkem plechařina na ně byla jakž takž k dostání, ale přední kapoty nikoliv)

Dále povídá: půjdeš za p.Vonáskovou, je to s ní dohodnutý, že nám nějaké kapoty nechá prý asi pět, ale abych neříkal kolik a šel za ní že jedu pro ty kapoty dohodnuté s naším skladníkem po telefonu. Přitom abych tam vzal ty voloviny co nepotřebujeme, ale máme je naplánovaný tak je musíme odebrat Naštěstí jich nebylo mnoho a byly to drobnosti.

První moje otázka na skladníka byla: "kde je Cetno?" On povídá: "no přece u Mělníka". Povídám: no dobrý u Mělníka je taky Kateřina. Tak jsme se chvilku dohadovali až zjistil, že fakt nevím kde to je a že mi to musí důkladně vysvětlit včetně nákresů. Okoukl jsem Avii, samozřejmě jsem musel dolejt olej do motoru a vodu do chladiče. Lít něco do ostřikovačů bylo zbytečné, protože stejně nefungovaly. Rezerva prázdná a jak galuska. No nic vydal jsem se na cestu a čím blíže jsem se blížil k Cetnu tím se silnice zužovaly, místy tak úzké, že kdyby jel proti mě moped tak mám starosti jak se mu vyhnout. Ono to taky bylo tím, že řízení moc neposlouchalo a občas si to jelo kam chtělo. Později se silnice trochu rozšířila a vidím ceduli s nápisem: "Cetno". Tak jsem se úplně divil, že jsem se trefil.

Projíždím tu vesnici nebo co to bylo a koukám kde by mohla být nějaká větší stavba kam by se podobné haraburdí a ještě centrálně vešlo. Tu vidím velkou budovu podobající se cukrovaru z první republiky, ale ve stavu po válce. Omítka žádná, všechna okna kde bylo kdysi sklo vymlácené, vrata zdemolované i na budově. Před tím stál takový malý zděný domeček, též pohledný s nápisem:

"Vrátnice". Vlezu tam a tam sedí starší dáma určitě na důchod odkázaná a ptám se jí zda mohu vjet dovnitř. Povídá "beze všeho jen jeďte". Vjedu tedy na dvůr, který se velmi podobal tankodromu. Postavím to stranou a rozhlížím se, kde by asi mohla být nějaká kancelář. Vidím krásné bílé dveře bez nápisu a vedle nich třídílné okno panelákového typu kupodivu zasklené. Vejdu do těch dveří a tam sedělo asi 5 ženskejch každá u svého psacího stolu. Ptám se která je Vonásková, hned se přihlásila, byla hned na kraji. Tak jsem jí řekl kdo mě posílá a odkud a ona se mě ptá: čím jste tady, já povídám Avií, ona odvětí: tak to se Vám jich tam 50 vejde.

Já nic neříkal neboť jsem měl nařízeno být zticha. Dál šla se mnou ven a ukázala mi kam mám nacouvat, kde budu nakládat ty kapoty. Tak tam couvnu vylezu na korbu a koukám na tisíce kapot jak jsou narovnány v řadě téměř nedohledné. Ty na konci řady už byly viditelně rezaté. Přiběhli dva hoši a

podávali mi těch 50 kapot a já je tam rovnal. Pak mi přinesli ještě pár těch zbytečností a šel jsem s

p. Vonáskovou do kanceláře pro"dodací list". Napsala si číslo auta já ji to podepsal, ani nechtěla občanku. Kdybych se podepsal "Arsen Lipen" tak si toho ani nevšimla.

Odjíždím a přibrzdím u vrátnice, ale čiperná babka už vyběhla a mávala ať jedu. Tak jsem jel zpět a asi tou samou cestou protože před polednem jsem dorazil na místo odkud jsem ráno vyrazil. Zastavil jsem na dvoře co nejdále od vrat skladu.

Jdu za skladníkem, dám mu dodací list. Zběžně na něj koukne a už pádí ven se podívat co jsem přivezl. Tajně jsem ho sledoval. V půli cesty k Avii se zastavil a zkameněl jak socha. Pak se probral a šel blíže a kroutil hlavou. Pak vlezl na zadní pneumatiku aby lépe viděl na korbu asi proto aby se ujistil, že to jsou samé kapoty. To už jsem nevydržel a začal se chechtat. Skladník povídá: prosím tě jak je to možný? Já povídám: zachoval jsem postup jak jsi mi řekl a takhle to dopadlo nic víc.

No nikomu to nešlo do hlavy i šéf z toho byl na větvi a byl jsem chvíli velice vážený zaměstnanec, ale jen do té doby než kapoty vyměnily s jinými opravnami za díly které oni měli a my ne. Tento "výměnný obchod" byl velmi rozšířen. Já to přirovnával k "prvotně pospolné společnosti".

Dodnes nevím a nechápu jak to bylo možný. Faktem bylo že kapoty se vyráběly ale z nepochopitelného důvodu zůstávaly v tom CSM a pak šly do šrotu. Protože všechny tam stály na dvoře bez jakékoliv střechy, vystaveny všem povětrnostním vlivům a nejspíš ty první,10 let.

Tento příběh je pravdivý neboť jeho účastníkem jsem byl osobně.

Není to žádné "jedna paní povídala"!